Ty Ptáš Se Mě - Jaromír Nohavica

Sedíme v křeslech půl na půl

a rozpaků jsme plni,

od ruky k ruce celý stůl,

sedíme v křeslech půl na půl

a měsíc v záclonách se vlní.

Ticho visící u stropu

má křídla netopýra,

noc vyskakuje z příkopu,

ticho visící u stropu

do hrnku trnky sbírá.

Ty ptáš se mě

a já ptám se tě

a mlčíme oba,

neboť málo slov je na světě,

ty ptáš se mě

a já ptám se tě,

každý jinou řečí

na jiné planetě.

Pohledy z očí do očí

a tmu křižují blesky,

jdou vlci dolů úbočím,

pohledy z očí do očí

a nebude už hezky.

Slova, která si neřeknem

se nevyřčená vrací,

žebráci v šatu nepěkném,

slova, která si neřeknem,

jsou mrtví ptáci.

Ty ptáš se mě…

Bodáme koně do slabin,

ať rozběhnou se v trysku

a rudé plody jeřabin,

když bodnem koně do slabin,

se mění v zrnka písku.

Sedíme v jednom pokoji

s květinou v umyvadle,

slavkovské pole po boji,

sedíme v jednom pokoji

a počítáme padlé.

Ty ptáš se mě…

We zitten half om half in stoelen

en we zijn vol schaamte,

van hand tot hand de hele tafel,

we zitten half om half in stoelen

en de maan in de gordijnen rimpelt.

Stilte die aan het plafond hangt

heeft vleermuisvleugels

de nacht springt uit de sloot,

stilte die aan het plafond hangt

verzamelt bramen in een mok.

Je vraagt ​​me

en ik vraag het jou

en we zijn allebei stil,

want er zijn maar weinig woorden in de wereld,

je vraagt ​​me

en ik vraag je

elk een andere taal

op een andere planeet.

Oog in oog

en bliksem doorkruist de duisternis,

wolven gaan de helling af,

oog in oog

en het zal niet meer leuk zijn.

Woorden die ik niet zal zeggen

de onuitgesproken terugkeer,

bedelaars in lelijke kleren,

woorden die ik niet zal zeggen

het zijn dode vogels.

Je vraagt ​​me…

We steken paarden in de lies,

laat ze in de jet rennen

en rode bessen van lijsterbessen,

als ik paarden in de lies steek,

verandert in zandkorrels.

We zitten in één kamer

met een bloem in de gootsteen,

Austerlitz veld na het gevecht,

we zitten in één kamer

en we tellen de gevallenen.

Je vraagt ​​me…