Přítel - Jaromír Nohavica

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas

táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás

vrabci nám jedli z ruky

život šel bez záruky

ale taky bez příkras

Možná že hloupý ale krásný byl náš svět

zdál se nám opojný jak dvacka cigaret

a všechna tajná přání

plnila se na počkání

anebo rovnou hned

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

jsem tady sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc

jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc

jó tehdy nebýt tebe

tak z mých dvanácti žeber

nezůstalo příliš moc

Dneska už nevím jestli přiběh by jsi zas

jak tě tak slyším máš už trochu vyšší hlas

a vlasy vlasy kratší

jó bývali jsme mladší

no a co vem to ďas

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

peru se teď sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok

každá naše píseň měla nejmíň třicet slok

a my dva jako jeden

ze starých reprobeden

přes moře jak přes potok

Tvůj děda říkal Ono se to uklidní

měl pravdu přišla potom spousta malých dní

a byla velká voda

vzala nám co jí kdo dal

a tobě i to poslední

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

zpívám tady sám

Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl

jenom mi netvrď že tě život naučil

člověk to není páčka

kterou si kdo chce mačká

to už jsem dávno pochopil

A taky vím že srdce rukou nechytím

jak jsem se změnil já tak změnil ses i ty

a přesto líto je mi

že už nám nad písněmi

společné slunko nesvítí

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj bývalý příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

dýchám tady sám

Als je je die tijd nog herinnert

we waren twintig en de zon was in ons

mussen aten uit onze hand

het leven ging door zonder garantie

maar ook zonder versieringen

Misschien was onze wereld dom maar mooi

het leek ons ​​net zo bedwelmend als twintig sigaretten

en alle geheime wensen

ze vulde terwijl ze wachtte

of meteen

Waar we deelden

waar we het hebben gedeeld

waar eindig je mijn enige vriend

Je verdween. Ik weet niet waar

alleen alleen

Ik ben hier alleen

Als je je die avond nog herinnert

het waren er vijf en je kwam me te hulp

ja dan ben jij niet

dus van mijn twaalf ribben

niet teveel over

Vandaag weet ik niet of je weer zou rennen

Zoals ik je hoor, heb je al een iets hogere stem

en haar haar korter

we waren vroeger jonger

Nou, wat zeg je?

Waar we deelden

waar we het hebben gedeeld

waar eindig je mijn enige vriend

Je verdween. Ik weet niet waar

alleen alleen

ze vechten nu alleen

Als je je dat jaar nog herinnert

elk van onze liedjes had minstens dertig strofen

en wij tweeën als één

van oude luidsprekers

over de zee als over een kreek

Je grootvader zei dat het zou kalmeren

Hij had gelijk toen kwamen er veel kleine dagen

en er was veel water

ze nam wat ze haar gaf

en de laatste voor jou

Waar we deelden

waar we het hebben gedeeld

waar eindig je mijn enige vriend

Je verdween. Ik weet niet waar

alleen alleen

Ik zing hier alleen

Als je je herinnert hoe hij was

vertel me gewoon niet dat het leven je heeft geleerd

de mens is geen hefboom

wie wil knijpen

Dat begreep ik al lang

En ik weet ook dat ik het hart niet met mijn handen zal vangen

zoals ik ben veranderd, jij ook

en toch spijt het me

die we hebben over de liedjes

de gewone zon schijnt niet

Waar we deelden

waar we het hebben gedeeld

waar eindig je mijn ex vriend

Je verdween. Ik weet niet waar

alleen alleen

Ik adem hier alleen