Most přes rozbouřené vody (Bridge Over Troubled Water) - Helena Vondráčková

Voda nasbírá z břehů jíl,

tím žloutne v ní i déšť i světadíl.

Brod vzdálený náhle není znát.

Pak proud zkouší brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát.

Slova stejná jsou, ale bez jmění.

Jak dá se dál, tak žít spolu vzdálení?

Máš břeh, já svůj, blízkost můžeš mi lhát.

Pak voda může brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát.

Voda pramen má hluboko v nás.

Když začně téct ten proud,

tak je tenký jako vlas.

Když začne růst, to už nás zvlád,

to už má právo brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

tolikrát.

Het water verzamelt klei van de oevers,

dus de regen en het continent worden daarin geel.

De afstandsbediening is ineens onbekend.

Dan probeert hij stroom te nemen

brug die ons de afstand van de kusten geeft

zo vaak ingekort door liefde

brug die ons de afstand van de kusten geeft

zo vaak verkort door liefde.

De woorden zijn hetzelfde, maar zonder eigendom.

Hoe kun je verder en samenleven?

Jij hebt een kust, ik heb de mijne, jij kunt tegen me liegen.

Dan kan water nemen

brug die ons de afstand van de kusten geeft

zo vaak ingekort door liefde

brug die ons de afstand van de kusten geeft

zo vaak verkort door liefde.

De lente heeft een bron diep in ons.

Als de stroom begint te lopen,

dus het is dun als haar.

Als het begint te groeien, kan het ons aan,

hij heeft al het recht om het te nemen

brug die ons de afstand van de kusten geeft

zo vaak ingekort door liefde

brug die ons de afstand van de kusten geeft

zo vaak ingekort door liefde

zo vaak.