Ke hvězdám - Helena Vondráčková, Zdenek Borovec, Pět strýců Luďka Švábenského (Strýci)

Kdo výš, kdo dál, co stále snílky láká

v bouři k dálkám plout.

Víc chtít a znát, sám vládnout křídly ptáka,

spoutat říční proud.

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz,

smích, pláč.

Ke hvězdám, bludným svítilnám,

které zvou: «Pojď k nám

tou tmou.».

Syn tvůj či můj, ten zmůže dávné přání,

vůni dálkám krást,

už být hvězd pán a vrýt do prázdných plání

čáry dlouhých brázd.

Ke hvězdám s velkou výpravou,

cestou lákavou,

dál, dál.

Ke hvězdám, kráskám půlnočním

já se vznášet smím

dík snům.

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz,

smích, pláč.

Ke hvězdám, bludným svítilnám,

které zvou: «Pojď k nám

tou tmou.».

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz.

Wie hoger, wie volgende, wat trekt nog steeds dromers aan

zeil in de storm naar de verte.

Meer willen en weten, heersen over de vleugels van een vogel,

de rivierstroom aan banden leggen.

Iets trekt ons naar de sterren,

er is hitte en vorst in hen,

lachen, huilen.

Naar de sterren, de verdwaalde lampen,

die uitnodigen: «Kom naar ons toe

die duisternis. ».

Uw zoon of de mijne, hij die een oud verlangen zal geven,

steel de geur van ver,

wees niet langer de sterrenheer en graaf in de lege vlakten

lijnen van lange voren.

Naar de sterren met een geweldige expeditie,

op een verleidelijke manier,

meer meer.

Naar de sterren, middernacht schoonheden

ik kan zweven

dankzij dromen.

Iets trekt ons naar de sterren,

er is hitte en vorst in hen,

lachen, huilen.

Naar de sterren, de verdwaalde lampen,

die uitnodigen: «Kom naar ons toe

die duisternis. ».

Iets trekt ons naar de sterren,

er zit hitte en vorst in.