Lenka - Tomas Klus

Já budu tím, kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním,

podrážděný vším tím hemžením.

Uražen, přesto toužím být uviděný

a tak svlékám duši aspoň do půl těla,

taky by jsi měla.

Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí,

stojím tu bez účasti, všechny svý části

drolím do slov, chycen v pasti.

Já dobře vím, že v sobě nic nezměním.

Mezi námi stěna tenká,

nadechni se, už jsi velká.

Lenka, Gavrilo Princip mýho intimního světa,

stačí jedna věta a přístav potopen.

Lenka, osobní likvidační četa, půlnoční silueta,

jak nejistá stává pod oknem,

když prší.

Jak melodie hrací skřínky

schovává vzpomínky, jež dobarvíme časem.

Co my dva zmůžem bez maminky,

dvě snivé děti s rozechvělým hlasem.

Lenka, náplast na bolení hlavy,

noční osvětlení Prahy,

vše skutečné, jak říká, stejně není věčné.

A když jí víno zbarví tváře,

říká ano bez faráře

a kusem celofánu zdobí k ránu svatobránu.

Svírá mý svědomí jak zbraně,

když moje třesoucí se dlaně

jí bloudí tělem k místům určení.

Ne není, ne není jiné vysvětlení.

Po ranním tlení noční korespondence Lence.

Jen se koukni, svět se mění,

ale my dva jak dotek bez chvění.

Ik zal degene zijn die zich verzet tegen massabijeenkomsten in de laatste rangen,

geïrriteerd door al het zwermen.

Beledigd, maar ik verlang ernaar om gezien te worden

en dus strip ik mijn ziel ten minste de helft van mijn lichaam,

jij zou ook moeten.

Ik ben een halve poser en alles is dubbel,

Ik sta hier zonder deelname, al mijn onderdelen

Ik verkruimel woorden, gevangen.

Ik weet heel goed dat ik niets aan mezelf zal veranderen.

Er is een dunne muur tussen ons,

Haal diep adem, je bent al groot.

Lenka, Gavrilo Het principe van mijn intieme wereld,

slechts één zin en de haven zonk.

Lenka, persoonlijk liquidatiepeloton, middernachtsilhouet,

hoe onzeker ze wordt onder het raam,

wanneer het regent.

Hoe de melodie van de muziekdoos

het verbergt herinneringen die we in de loop van de tijd kleuren.

Wat kunnen we doen zonder mijn moeder,

twee dromerige kinderen met trillende stemmen.

Lenka, hoofdpijnpleister,

nachtverlichting van Praag,

alles wat echt is, zegt hij, is nog steeds niet eeuwig.

En als de wijn haar gezicht draait,

zegt ja zonder priester

en een stuk cellofaan siert de ochtendpoort in de ochtend.

Hij houdt mijn geweten vast als een wapen,

als mijn handpalmen trillen

haar lichaam dwaalt af naar de bestemmingen.

Nee nee, geen andere verklaring.

Na het ochtendverval van Lence's nachtcorrespondentie.

Kijk maar, de wereld verandert,

maar we raken allebei aan zonder te trillen.