Zvony - Zrní

Celý den trmácel se polem

vysokou trávou

Putoval za tajemstvím v kopcích

v šeptání modřínových větví

Kostelní světlo mezi stromy

jak lesní slova pevný sloupy kmenů stojí

Sivou bránou vešel dovnitř

malinovým proutím

Zpomaloval až zůstal klidně stát

v tom porozuměl náhle řeči zvířat

Lehce, jak prachový peří

kývání větví, slova do sebe se skládají

Stál pak tiše v srdci lesa

celým lesem dýchal

Sám je tou pravdou kterou hledal

pak na něj shora voda padá

Rozkládá svoje první větve

kůže je kůrou, oči jsou dokořán

Toho, kdo mezi stromy vstoupil

Sám sebe se pochopil

Hij strompelde de hele dag door het veld

hoog gras

Hij zwierf naar geheimen in de heuvels

in fluisterende lariks takken

Kerklicht tussen de bomen

hoe boswoorden stevige pilaren van stammen staan

Hij kwam binnen door de grijze poort

frambozen rieten

Hij vertraagde tot hij stilstond

hij verstond plotseling de taal van dieren

Licht als een donsveer

zwaaiend met de takken, de woorden samen

Hij stond toen rustig in het hart van het bos

hij ademde door het bos

Hij is zelf de waarheid waarnaar hij op zoek was

dan valt er van bovenaf water op

Het ontleedt zijn eerste takken

de huid is schors, de ogen zijn wijd open

Degene die de bomen inging

Hij begreep zichzelf