Království - Zrní

údy jsme prej, údy z hlíny, údy svatejch

zakláníme hlavy, v modru krkavci kroužej

stojíme tu proti sobě na dně propasti

a nad hlavama, krkavčí hlídky mávaj křídly

tvý rty, mý rty, tvůj nůž, můj nůž, čí vzkazy to jsou?

tvůj bůh, můj bůh, možná že nás, shora sledujou

z jedný tváře možná na nás dvě voči koukaj

jedno hnědý, jedno černý, šilhaj, kulhaj

říct, chcem si říct, jak horký jsou srdce

říct, chcem si jenom říct, jak horký jsou

až se navzájem spálíme

poznávám tě, poznávám tě, poznáváš ty mě

v ruce voba jinej konec stejný nítě

já jsem ty a ve mě jsou i všichni mrtví tví

to sami jsme se proti sobě až sem kdysi poslali

říct, chcem si říct, jak horký jsou srdce

říct, chcem si jenom říct, jak horký jsou

až se navzájem spálíme

we zijn ledematen, ledematen van klei, ledematen van heiligen

we buigen onze hoofden, cirkelend in de blauwe raven

we staan ​​hier op de bodem van de afgrond

en overhead, ravenpatrouilles fladderen met hun vleugels

jouw lippen, mijn lippen, jouw mes, mijn mes, wiens berichten zijn dat?

jouw god, mijn god, misschien houden ze ons van boven in de gaten

van één gezicht misschien naar ons tweeën om te kijken

een bruine, een zwarte, šilhaj, kulhaj

zeg, ik wil zeggen hoe heet de harten zijn

Ik bedoel, ik wil gewoon zeggen hoe heet ze zijn

als we elkaar verbranden

Ik ken jou, ik ken jou, jij kent mij

in de hand voba een ander einde van dezelfde draad

Ik ben jou, en in mij zijn ze allemaal dood

we hebben onszelf hier eerder naartoe gestuurd

zeg, ik wil zeggen hoe heet de harten zijn

Ik bedoel, ik wil gewoon zeggen hoe heet ze zijn

als we elkaar verbranden