LOLITA (ELISCE) - Krystof

Jsem vůně, kterou plaveš, když proskočím Ti srdcem

Jsem hra co neuhraješ, jsem nic co zmizí v ruce

Jsem za soumraku buše její duše co Tě tak pálí

Jsem otazníkem zda-li jsme už dávno neprohráli…

Brány nocí

Vrány křídly leští háv

Noc je symfonie

A hvězdy střepy z krás

Jsem tři trubky jeden buben

Jsem vesmír co Ti ladí

Jsem první červen když je duben

A ostří co Tě hladí

Jsem vůně, která sviští

Když prozkočíš mi srdcem

Jsi mé světlo na jevišti

A já Tvým posledním hercem, hercem, hercem…

Brány nocí, vrány křídly leští háv

Noc je symfonie a hvězdy střepy z krás

Brány z písku, brání světlu někde v nás

Den je tvoje vina Nabokova hráz…

Brány nocí, vrány křídly leští háv

Noc je symfonie a hvězdy střepy z kráááás

Brány písku brání světlům někde v nás

Den je Tvoje vina Nabokova hráz

Ik ben de geur die je zwemt als ik door je hart spring

Ik ben een spel dat je niet speelt, ik ben niets dat in mijn hand verdwijnt

Ik ben in de schemering, haar ziel brandt zo erg

Ik ben een vraagteken als we niet lang geleden hebben verloren...

Poorten van de nacht

Kraaienvleugels polijsten hun gewaden

De nacht is een symfonie

En sterren scherven van schoonheid

Ik ben drie buizen één trommel

Ik ben het universum dat bij je past

Ik ben de eerste juni als het april is

En het mes dat je streelt

Ik ben een geur die zoeft

Als je over mijn hart springt

Jij bent mijn licht op het podium

En ik ben je laatste acteur, acteur, acteur...

De poorten van de nacht, de kraaien met hun vleugels polijsten hun gewaden

De nacht is een symfonie en schittert scherven van schoonheid

Poorten gemaakt van zand, blokkeren het licht ergens in ons

De dag is jouw schuld Nabokova dráz…

De poorten van de nacht, de kraaien met hun vleugels polijsten hun gewaden

Nacht is een symfonie en sterren scherven van kráááás

Zandpoorten blokkeren de lichten ergens in ons

De dag is jouw schuld Nabok's Dam