Jen sám... - Olympic, Pavel Vrba, Petr Janda

Kdy už se najdem v ulicích, kdy má se to stát

Z očí mám zas matnici a nemám se rád

Proč se stávám hledáčkem, když nemačkám spoušť

Z krásy, kterou nezmačknem, pak stává se poušť

Možná, že mě zrovna právě míjíš

Ano ty s tím chmýřím na své šíji

Neboj se můj pohled nezabíjí

Jsem sám, teď sám, sám jen sám

Jak tě v té spoustě rozliším všech návleků šál

Tak stojím tichý z nejtišších a čekám tě dál

Možná, že mě zrovna právě míjíš

Ano ty s tím chmýřím na své šíji

Neboj se můj pohled nezabíjí

Jsem sám, teď sám, sám jen sám, sám jen sám, zůstávám

Na matnici oka nezasvítíš

Já tvou blízkost v proudu dívek cítím

Bezbranný jak mimozemšťan E. T

Jsem sám, teď sám, sám jen sám, sám jen sám

Wanneer staan ​​we op straat, wanneer moet het gebeuren?

Ik heb een saaie uitstraling en ik mag mezelf niet

Waarom word ik een zoeker als ik niet aan de sluiter trek?

De schoonheid waar ik me niet in wurm wordt dan een woestijn

Misschien passeer je me gewoon

Ja, je hebt die pluisjes in je nek

Maak je geen zorgen, mijn blik is niet dodelijk

Ik ben alleen, nu alleen, alleen alleen

Hoe ik je kan onderscheiden van alle sjaalmouwen

Dus ik sta stil van de stilste en wacht op je

Misschien passeer je me gewoon

Ja, je hebt die pluisjes in je nek

Maak je geen zorgen, mijn blik is niet dodelijk

Ik ben alleen, nu alleen, alleen alleen, alleen alleen, ik blijf

Je zult niet schijnen op de matte van het oog

Ik voel je nabijheid in de stroom van meisjes

Weerloos als een buitenaards wezen E. T

Ik ben alleen, nu alleen, alleen alleen, alleen alleen